Legendární motory z Japonska díl 2. Mitsubishi 4G63

Mitsubishi Lancer Evolution znají všichni. Legendu Rallye závodů není potřeba představovat. Pod kapotou se nachází jedno z nejlepších japonských technických uměleckých děl všech dob.


Historie tohoto motoru se začala psát v roce 1988, kdy se objevil poprvé ve vozidle Galant VR-4.

 

 

Tehdejší pravidla pro světový šampionát rallye ve skupině A určovala, že čtyřválcový motor soutěžního auta musí mít maximální objem dva litry a může být přeplňovaný turbem. Vznikl tak motor s kódovým označením 4G63, čtyřválec tvořený odolným litinovým blokem, kde každý válec měl průměr 85mm a zdvih 88mm, tím pádem celkový obsah byl 1997ccm. Hlava válců byla z hliníku a měla čtyři ventily pro každý válec. Turbomotory byly pouze s rozvodem DOHC. Sériový motor při použítí turbodmychadla TD05H-14G dával 200 koní vrcholících v 6000 ot/min. Ve vrcholné verzi Galantu VR-4 díky zvýšení kompresního poměru a použití většího turba bylo koní dokonce 240. Motor se nakonec osvědčil a byl používán v různých modelech Mitsubishi. Legendu z něj však udělal právě Lancer EVO, do kterého se montoval až do deváté generace do roku 2007. Motor tak je rozdělen prakticky do tří generací. Po celou dobu výroby byl motor pouze vylepšován ale jeho základ zůstával stejný.

 

 

První generace motoru našla své místo pod kapotou modelů Lancer EVO I, EVO II a EVO III.  V případě druhé generace Evolutionu se namontovaly větší vstřikovače, byl použit větší mezichladič pro turbo a zvětšen byl kompresní poměr na 8,5:1 oproti 7,5:1 v původní verzi. Z motoru se tak dostalo 256 koní a 309 Nm. U EVO III v roce 1995 se opět zvýšil kompresní poměr na 9,0:1 s výkonem 273 koní a  309 Nm. Použilo se turbo TD05H-16G6-7.

 

 

Druhá generace byla v EVO IV, V a VI. Zajímavostí je, že uspořádání motoru pod kapotou se zde otočilo o 180 stupňů kvůli rozložení hmotnosti. Při otevření kapoty, tak můžete vidět rozvody na levé straně a převodovku napravo. Ve starších modelech to bylo právě naopak.

 

 

V EVO IV motor prošel většími úpravami. Dostal lehčí písty, přepracováno bylo sací i výfukové potrubí. Kompresní poměr byl zmenšen na 8,8: 1 za účelem snížení turbolagu. Použito bylo dvoukomorové turbodmychadlo TD05HR-16G6-9T. Výkon 280 koní a 330 Nm.  Pětka dostala výkonnější vstřikovače a větší turbo. Motor se nechá ochotně vytáčet až do osmi tisíc. V pětce se zvýšil točivý moment na 373 Nm.  U EVO VI se dbalo na zlepšení chladícího systému. Byly přidány nové chladící kanály, zvětšeny byly chladiče oleje a turbína byla z titanu. Omezovač otáček motoru byl nastaven na 7600 ot/min.

 

 

Třetí poslední generace motoru se představila v EVO VII roku 2001. Změnou zde prošly vačkové hřídele, sací a výfukové potrubí bylo vylepšeno pro lepší proudění výfukových plynů. V předním nárazníku přibyl mezichladič ostřikovaný vodou. Točivý moment se zvedl na 385 Nm. Pro osmou generaci byl dále upraven chladící systém turbodmychadla a zvětšeny byly vodní kanály v motoru ruku v ruce s instalací výkonnější vodní pumpy. Dalším vylepšením prošli některé pohyblivé části motoru, kde se inženýři zaměřili na zmenšení hmotnosti jednotlivých komponent. Věnovali se také dokonalejšímu načasování vaček. Poslední Evolution s motorem 4G63T byla devátá generace, která dostala variabilní časování ventilů MIVEC a nabízela 280 koní se 400 Nm. V poslední generaci EVO X je už kompletně nový motor pod kódovým označením 4B11.

 

 

Motory 4G63 jsou oblíbené mezi úpravci i závodníky, a tak můžeme vidět tyto motory upraveny i na stovky koní pro různé soutěže.

 

1 thought on “Legendární motory z Japonska díl 2. Mitsubishi 4G63”

  1. Chci se zeptat viděl jsem auta s tímhle motorem v prodeji a měli většinou najeto cca 200tkm tak by mě zajímalo jestli je to shoda náhod a nebo je to jako fd3s po 150tkm KO

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *