Rally vlog 05 – Bělá zase pozlobila

Tak je za námi další podnik amatérské rally. Nebylo to vůbec jednoduchý.  Ono, když se nemůžete spolehnout na vlastní auto, které už docela dobře znáte, navíc se špatně vyspíte a přestane fungovat ten pomyslný spínač v hlavě, který se spouští nasazením helmy, nedá se očekávat nic dobrého.


V pátek před závodem v devět hodin večer se mi povedlo dokončit pár drobností z výměny převodovky. Velké díky patří Mírovi z Pneuservisu Loucká, který na tom strávil několik večerů a dokázal si poradit i s několika záludnostmi, kdy ze tří převodovek neseděla ani jedna a muselo se celkem dost laborovat. Bylo to celé dost „hurá“ akce a tak se nedá ani divit hrozným zvukům, které se z převodovky ozývaly. Přece jen už se nestihl vyměnit přítlačák a spojkové ložisko, které jsou opravdu těsně před rozpadem.

 

 

Každopádně ten večer ještě po dokončení té rychloopravy, jsem vyrazil do Bělé pod Bezdězem. Kolem půl jedenácté dorazil a po pohodové večeři s přáteli z ostatních týmů šel na kutě. Ráno na sedmou budíček, sundat auto z podvalu, prohodit přední kola z převozových na „závodní“, provést registraci, projít technickou přejímkou, seznámit se s tratí, nastavit kameru, která si mimochodem taky postavila hlavu a ne a ne se nechat nabít, nalepit čísla a fofrem na rozpravu. Neříkalo se tam v podstatě nic nového. Bělá je náročná trať a byť ji většina jezdců dobře zná, dokáže na pár místech potrestat každou malou chybičku.

 

 

Hurá na první rychlostní zkoušku. Hned po startu se ozvaly zvuky, které daly jasně najevo, že něco není v pořádku. Ale co, jsme na závodech, tak prostě pojedeme, co to dá a vydrží. Věděl jsem, že převodovka není úplně v pohodě, věděl jsem taky, že ok není ani podvozek, ale že mě nepodrží pneumatiky, které se v Milovicích chovaly skvěle, to bylo celkem nepříjemné zjištění a na světě byla první krizovka. Po výjezdu do stoupání, kde se projíždí kolem startu a brzdí se v celkem utažené pasáži, se auto roztočilo a mířilo přímo na ředitele závodu (na vyhlášení sem to taky pěkně schytal :D). Auto však zastavilo celkem rychle a pan Blahout ví, kam se může postavit, takže ani k reálnému ohrožení nedošlo. Zbytek trati sem už jen prokroužil a nebyl schopný se soustředit. Ne ani tak kvůli té krizovce, ale protože jsem absolutně nepochopil chování pneumatik. Po dokončení RZ jsem zajel do depa a začal řešit proč. A víte co? Ten rozdílný typ povrchu pneumatiku absolutně neprohřál, takže se nebylo čemu divit. Upustili jsme na zadních pneumatikách tlak na 1,9 atmosféry a doufali, že to bude lepší.

 

 

Po dokončení úpravy jsme se vydali směr divácké místo sledovat, jak se vede konkurenci. Honza Zouzal projížděl neskutečně čistě vracák do kopce, tak mi bylo jasný, že tenhle soubouj bude opět o vteřinkách, ne-li desetinkách v konečném součtu. Co tomu ale osud nechtěl. Při výjezdu z polokruhové části Honza zavadil v cca 90ti kilometrové rychlosti o zpomalovací retardér (pneumatiku), která ho vynesla na dvě kola a poslala přímo na stromek. Ten čumákem auta přerazil a otočil se kolem něj. Hned sem tam běžel, rukou mával na přijíždějící auto a skočil do tratě. Člověk v téhle chvílích moc nepřemýšlí a prostě jedná. Naštěstí se nikomu nic nestalo a odnesla to jen technika.

 

 

Byla před námi další RZ, tak jsme sedli do auta a vyrazili. Grip na zadku se podstatně zlepšil a bylo to poznat i na psychice. Pořád to ale nebylo ono,byť už se dalo s opatrností jet i ostře. Až na ty zvuky z převodovky jsme si to i užili.

 

 

Nakonec se to tedy přes všechny komplikace podařilo. Zvítězili jsme ve své třídě a dokonce ukořistili i druhé místo v divizi, tedy u sériových aut do obsahu 2,5l.

 

Article : Pavel Maryška

Foto : Foto Walker

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *